Povinnost provést kategorizaci prací udává zaměstnavateli § 37 a 43 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění. Kategorizace se určují podle rizikových faktorů, těch je celkem třináct a patří k nim prach, práce ve zvýšeném tlaku vzduchu, biologičtí činitelé, zraková zátěž, psychická zátěž, zátěž teplem či chladem, pracovní poloha, fyzická zátěž, vibrace, hluk a neionizující záření a elektromagnetické pole.
Ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, se práce podle míry faktorů a jejich rizikovosti pro zdraví zařazují do čtyř kategorií:
- kategorie první – práce, při níž není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví
- kategorie druhá – práce, při níž lze výjimečně očekávat u vnímavých jedinců nepříznivý vliv na zdraví, hygienické limity nejsou překračovány
- kategorie třetí – hygienické limity jsou překračovány, opakovaně se vyskytují nemoci z povolání
- kategorie čtvrtá – vysoké riziko ohrožení zdraví, které není možno vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření