Horké léto útočí na lidský organismus a není to rozhodně nic příjemného. Mnozí lidé musí pracovat v nepříliš vhodných pracovních podmínkách, pokud hovoříme o teplotě na pracovišti. Jak legislativa omezuje tyto hodnoty? Samozřejmě, že zákony myslí i na tyto otázky.
Zaměstnavatel je povinen zajistit podmínky
Franchisová firma Extéria s.r.o. doporučuje prostudovat i tuto problematiku a zaměřit se na ni. Zákonné normy totiž zaměstnavatelům ukládají jakou nejvyšší a naopak nejnižší teplotu smí na pracovišti udržovat. Co je tedy jeho povinnost, kterou musí splnit, aby zaměstnancům poskytli dostatečné podmínky k plnění pracovních povinností. Jak zdůrazňuje společnost Extéria, i pro zaměstnance samotné je důležité mít tyto informace, aby se dokázali bránit proti nevhodným podmínkám a zbytečně netrpěli. Především platí, že povinností zaměstnavatele je vytvořit svým zaměstnancům pracovní prostředí, které nijak neohrožuje jejich zdraví. Je jeho povinností také odstranit případná rizika, která by mohla zdraví zaměstnanců uškodit, mezi tato rizika patří vysoké i nízké teploty.
Pravidla určuje nařízení vlády
Je vytvořeno celkem osm tříd podle charakteru práce, s určenou maximální přípustnou teplotou. To uvádí tabulka v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., konkrétně tabulka č. 2 v jeho části A. Například práce vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou má 27 °C.
Pokud jde o minimální teplotu na pracovišti, té se týká především § 6 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Tato pasáž se zabývá hodnocením zátěže chladem a určuje požadavky na pracovní postupy způsoby organizace práce v těchto případech. Určuje jako poskytovat ochranné pracovní prostředky a oděvy, dále ochranné nápoje a také předepisuje ochranné přestávky. Zmiňované nařízení vlády ovšem řeší i to, jaké podmínky mají být na klimatizovaném pracovišti. Důležité je, aby rozdíl mezi vnějšími a vnitřními teplotami nebyl větší, než 5-6 °C.